To je tragikomedie, která se hraje pořád dokola. Všichni si hrajou na hrdiny, před kamerama rozhazujou rukama, dělaj teatrální gesta, jakože "my jsme ti zásadoví", ale když dojde na lámání chleba?Nic. Hotovo.
STANáci cosi křičeli, jakože možná opustí sál, ale samozřejmě že neodešli. Zůstali pěkně sedět. Drželi basu. Klasický pokrytectví. Jo, Dozimetr za rohem klepe na dveře, tak co bys čekal – ruka ruku meje, všichni se podržej, protože věděj, že když padne jeden, může jít lavinou celej barák.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV